Galina - Japonsko



čtvrtek 30.10.2003

Vcera vecer byl uzasny pruvod v ulicich Saga. Trochu jsem tudiz videla mesto. Mama tady z toho pocit malomesta ale deji se tady velke veci. V pruvodu byl veliky orchestr japonskych stredoskolacek, nekolik skupin tanecniku, mazoretky, baletni skola, motorkari na hondach, par balonu, spousta japonek v kimonech (za tech jsem byla unesena, je to ohromne elegantni). Pak byla na hlavni tride poruznu podia a na nich ucastnici pruvodu vystupovali. Atmosfera uzsna, asi jsem nikdy nic takoveho nezazila. Lide byli nadseni, chodili k nam, davali nam drobne darecky, smali se na nas. Konecne jednou v zivote jsme byla exoticka a vsichni okolo byli pocteni, kdyz jsme s nima ztratila slovo. Nejaci lide meli na ulici vlastni stoly a jidlo a zvali nas abychom si na chvili prisedli a ochutnali. Sake ze Saga teklo proudem, presneji receno bylo nabirano z drevenych sxoudku a rozdavano kolemjdoucim. Nektere tance byly nadfherne a na zeny vseho veku v kimonech jsme se nemohla vynadivat - byly nadherne. Sla jsme do hotelu pred desatou, ale usnula jsem asi az v jednu. Ranni vstavani v pet bylo krute...

Je mi celkem mizerne protoze jsem cestou nekde nastydla a tak jsem jak matoha.

Dnes je nadherny den. Slunicko, rano bylo chladno ale ted je to na tricko. Letela jsme takze muj prvni pohled na Japonsko za svetla je z kosicku. Letela jsem asi hodinu a pul, videla jsme more, deltu reky, hory, vesnicky, namanikurovane zahradky a ryzova policka. I na posekanych ryzovych polickach se japonci snazi vytvaret obrazce. Asi aby to vypadalo hezky z balonu. Nafotila jsme spostu fotek, doufam, ze z nich neco bude.

Uzila jsme si i strachu. Muj pilot - Australan Sean Kavanagh mel velmi spokrtovni - kapkovity balon vlastniho designu, lehounky kosicek a lital s tim nahoru a dolu silenou rychlosti. Jednou klesal tak rychle ze uz mu z otvoru zbyla docla mala dirka, tak jsme se radsi nedivala jak ta obluda nade mnou vypada. A modlila jsem se aby to bylo OK. Po pristani jsme si sli pro povoleni od majitele pozemku. Takova starsi pani, ktera se nas trochu bala nebo stydela ale nakonec vsechno vyplnila a podepsala. Ta bude mit zazitek na cely zivot, kdyz ji tam takhle strasili gaidjinove.

Poledne jsme si zprijemnila masazi chodidel a lytek, kterou nam tady dnes zadarmo poskytuji. Bylo to nadherne, uvolnila jsme si cele telo. A ted uz zase do rachoty. Autobus na Launch field nam odjizdi ve 13.25, ani to nezvladnu do hotelu.

Ale stoji to za to, je to nadhera.