neděle, 21.11.2004

Soutez je v plnem proudu, pocasi naprosto letove.

Dnesni vecerni let jsem stravil s Davidem Berfordem, britskym pilotem s velkou zkusenosti a zvykem brat rozhodci do kose. Byl to muj prvni let zde v Motegi a potvrdilo se, ze letat zde je tvrde.

Predevsim je vyzadovano povoleni majitele pozemku, jak pro start, tak pristani, proto je zhusta vyuzivano moznosti odstartovat na silnici {kterych je tu spousta mezi ryzovymi poli po sklizni}, nevstupovat na pole a tedy nezdrzovat se s povolenim.

Pristani byva obvykle na sklizenem poli, s trochou stesti je mozne doletet az na nekterou ze silnicek mezi nimi, neni-li podel ni vedeni elektriny nebo telefonu.

Procedura, behem ktere se ziskava povoleni je plna mistniho koloritu. Predevsim je potreba nalezt majitele, coz nekdy byva v anglictinou nezasazenem Japonsku trochu problem. Chytrejsi piloti proto vyuzivaji moznosti mit v posadce anglicky mluvici Japonce. Majitele byvaji obvykle velmi stydlivi, proto je nekdy obtizne ziskat vubec jejich jmeno, povazovane organizatory za dukaz souhlasu. Piloti predavaji darky, vsichni se klaneji, presvedceni majitele podepisuji souhlas nebo pisi japonsky sve jmeno {tedy - verim, ze mi vzdycky do prislusne kolonky napsali jmeno a nic jineho}.

Na soutezich v USA a Francii se jako darek majitelum pozemku pouziva dobry sekt nebo i sampanske, proto se piloti casto snazi odstartovat nebo pristat na verejnych pozemcich a po nekolika takovych udalostech poradaji landowners parties.

Zde ale tekute dary nemaji, proto si piti kupujeme sami.