pátek, 05.11.2004

Tak konecne jsme si nahrali nejake fotky tak to snad Martin zpracuje. Soutez je v plnem proudu. Japonci maji vsechno dokonale zorganizovane, kazdy dela svuj maly ukol, neimprovizuje a nekombinuje. Klape to hladce ale je to pomerne narocne na poce lidi. Neuveritelne je to, ze se nikde neceka, vsechno je vcas, nic se nezmate a neztrati.

Dnes jsme se koncene protleteli nad okolim Sagy. Leteli jsme se svycarskym veteranem balonoveho letani (lital u nas poprve v roce 1974!). Balonari jiste tuto informaci oceni. Jmenuje se Hans Buecker. Dnes rano jsme totiz neobservrovali, meli jsme volno ale vstavat jsme museli, tak jsme te prilezitosti vyuzili ke svezeni. Svycarovi jsme spolecnym usilim navigovali, let byl dlouhy a pekny a tak jsme byli vsichni spokojeni. Po letu nam ukazal krasne fotky ze svych preletu alp. Nejdelsi let mel 17 hodin!!! V hrkovzdusnem balonu!

Zase jsme jednou byli na japonskem obede v restauraci, jidlo bylo dobre a predevsim sjme ocenili prezentaci. Vsechno se podava tak aby to ladilo oku. Spousta misticek, talirku, kazdy na jine jidlo. Martin si dal eintopf jehoz zakladem byly nudle. Ja jsme si dala sushi, tempuru (smazene krevety a zelenina), pak neco takoveho vajickoveho s houbama a seafoodem, trochu nudli v polivce. Male porcicky ale mne se libi ze je to rozmanite.

Jeste k odenu - Martin ho jedl nekolikrat, tak to asi neni tak hnusne jak rika, jenom trochu. A taky nam po tech jidlech nic neni a to je hlavni. Ani loni jsme nemela zadne strevni potize.

Uz jsme absolvovali nekolik party, popili neco sake a japonskeho piva. Sake mi chutna, pivo se da pit (americke je horsi). Dnes uz se mi na zadny vecirek nechce, nejradsi bych se svalila do postele a odpocivala.