Druhý letový den

Dnes ráno se přišel přeptat jeden z oficiálů na to, zda a jak používáme odpoutávač pro start balonu v silnějším větru. Nebylo mi to úplně od začátku jasné, protože kontrola vybavení rozhodně není v kompetenci takových lidí, ale vzápětí se ukázalo, že nám přišel sdělit, že součástí vybavení auta jsou dvě oka, která lze zašroubovat do dobře ukrytých míst v předním nárazníku a mimo vlečení nepojízdného auta za ně lze uchytit i karabinu odpoutávače. Oficiál se vrhnul do nitra naší dodávky a z výbavy u heveru vytáhl zmíněná oka a do nárazníku je zašrouboval. Výborně. Nárazník je zatím naprosto nedotčený šrámy (což je zejména při parkování na milimetry s podivem), proto tam oka necháme i z důvodů jeho ochrany.

Ranní let dopadl neshodou údajů o směru větru se skutečností. To mělo za následek náš let s přesností na stovky metrů (což není úplně málo), nicméně v poslední disciplíně, kde jsem si sám deklaroval cíl, na který mám letět, jsme docílili pěkného 12. místa s výsledkem 57 metrů (což je v tomto případě docela málo).

Během dne jsem stačil aspoň umístit text týkající se předchozího dne, za což doufám nesklidím od nejmenovaných rodinných příslušníků výtky jako posledně, kdy jsem deník dopisovat nestačil.

U večerního letu už byla neshoda údajů o směru a zejména síle větru tak zřejmá, že i ti, kteří se balonovým létáním zabývají pouze jako diváci tušili, že vítr je silný dost na to, aby byla vidět krev. Nedokážu posoudit, nakolik je v japonské mentalitě docílit tohoto stavu, ale vyvrcholení přišlo vzápětí v podobě zrušeného letu. Z toho plyne poučení, že měřit vítr v závětří není úplně ono.

Vyplynul z této situace hezký závěr navštívit festival masek v Karatsu, městě vzdáleném 47 km od Sagy, což v době zrušení letu znamená asi 2 hodiny jízdy. Protože Galina neměla všechny svoje propriety v autě a protože se hodilo dát si do auta ještě jednu sedačku, odjezd se sice trochu zpozdil, ale večerní program s průvodem masek začínal až v 19,30, jak našla pohotově Elli na Internetu ve svém telefonu, takže to až tak nevadilo. Skutečně neuplynuly ani dvě hodinky a byli jsme v Karatsu. Bohužel začalo silně pršet ... Vzápětí se ukázalo, že parkování asi nebude tak jednoduché, ale díky naprosto nejaponskému přístupu naší řidičky jsme nejprve zastavili na místě, kde jsme stáli i loni, ale zůstat na něm se jaksi nehodilo, protože mimo toho, že stání na místech mimo parkoviště je ilegální, byli jsme jediné auto takto stojící, takže penalizace by se nám určitě nevyhnula. Policisté jsou totiž při hromadných akcích tohoto typu všude. Naše parkování spělo ke konečnému řešení v tom smyslu, že jsme stáli přímo před půjčovnou řetězce, od kterého jsme měli auto, tedy proč by nešlo zaparkovat na jejich pozemku? I když Elli naprosto nejaponsky a odvážně odsunula řetěz, vzápětí se objevil člověk vyjíždějící s jediným zaparkovaným autem z tohoto parkoviště.

Elli se rychle uklidila do auta (co projde cizincům, neprojde Japoncům), my jsme jako nechápající cizinci postávali okolo a dělali, že co bychom tam nemohli zaparkovat. Nicméně se ukázalo, že pokud na parkoviště odvážně nevjedeme, zde parkovat nebudeme. Podmínka toho, že majitel nemá velký zámek, kterým všechno znehybní a znepřístupní, taky visela ve vzduchu. Zamířili jsme tedy odvážně do toho největšího centra, abychom tam parkovací místo po dvou minutách našli. To se tedy povedlo.

Masky byly dokonalé a zaslouží si vlastní příspěvek. Pokusím se k tomu sehnat i historický exkurs.

Saga, 02.11.2006 22:00